Děti jako zdroj humoru

Nedá se snad ani napsat kolik humorných situací se s dÄ›tmi zažije. Celý život každého ÄlovÄ›ka je jimi protkán a táhne se to jako Äervená nit. Dochází k tomu naprosto vÅ¡ude, na veÅ™ejnosti, doma, ve Å¡kolce a prostÄ› vÅ¡ude, kde se dítÄ› může objevit. Zdrojem humoru jsou hlavnÄ› hlášky tÄ›ch, které už umí mluvit. Sice jeÅ¡tÄ› nechápou plnÄ› význam Å™eÄeného, ale s vervou se pouÅ¡tÄ›jí do zajímavých debat, ve kterých se ÄlovÄ›k musí hodnÄ› ovládat, aby se nezaÄal nahlas chechtat.  

VyprávÄ›t by mohly zejména uÄitelky, a to nejen ty v mateÅ™ské Å¡kole, ale ty v první třídÄ› a tÄ›ch dalších. Jednou kdysi dávno mi vyprávÄ›la známá o svém zážitku, když obouvala dítÄ› do botiÄek a moc to neÅ¡lo, ale po nÄ›jaké dobÄ› a znaÄné námaze se jim to podaÅ™ilo a ten malý capart jí pak Å™ekl, že botiÄky nejsou jeho. Takže je hezky rozvázali a s obtížemi sundali. Jenže další tam už nebyly a toho si známá vÅ¡imla až nyní. Když se malého otázala, ve kterých botiÄkách pÅ™iÅ¡el, ukázal na ty, které pracnÄ› obouvali a sundávali. Na námitkou že nejsou jeho povídá ten malý, že jsou od bratříÄka, ale teÄ je má nosit on je zase obuli, ale ty nervy pÅ™i tom. Nu, nÄ›kdy se ÄlovÄ›k musí opravdu hodnÄ› ovládat. OvÅ¡em dÄ›ti to tak neberou. Ony mají svůj svÄ›t a své starosti.  

HlavnÄ› mají svÄ›t rozdÄ›lený do dvou kategorií, a to kategorie dobré a chci a do druhé Å¡patné a nechci. NÄ›kdy je to zajímavé sledovat jejich reakce například na to, když jim nÄ›kdo nutí nÄ›co, co ony prostÄ› nemají v oblibÄ›. Reakce jsou to naprosto pÅ™irozené a vÄ›tÅ¡inou odkoukané od rodiÄů. Takže když dítÄ› v jídelnÄ› ve Å¡kolce zahlásilo, že takový blivajz nedá do huby, jsou jen dvÄ› možnosti. BuÄto se smát, nebo to nÄ›jak zadržet a dítÄ› umravnit. DÄ›lat obÄ› vÄ›ci zároveň jde samozÅ™ejmÄ› také, ale už to působí divnÄ›. Ale dÄ›ti to bezesporu obveselí.  

Takže při přístupu k dětem je třeba to prostě brát s humorem.