Jak jsme na tom se zdravím

O skálopevné zdraví formálně stojí každý z nás. Ale pokud se na sebe podíváme skutečně kritickým pohledem, musíme si přiznat, že si na zdraví mnohdy jedině připíjíme. A to alkoholem, který není rozhodně tím, co by nám prospívalo. A víc? Víc už pro své zdraví často neděláme. A nejen že nesportujeme, ale také se rozhodně nestravujeme zdravě, kouříme, vedeme sedavý způsob života, stresujeme se… Takže bychom sice rádi byli zdraví, ale spíše pácháme postupnou pomalou sebevraždu. Všichni víme, co bychom třeba měli jíst, nenajdeme nikoho, kdo by neslyšel o příznivém vlivu ovoce a zeleniny, a naopak o škodlivosti přemíry tuků a cukru.

Ale jakmile dostaneme hlad nebo chuť, určitě nespěcháme ani do zelinářství, ani na nějaký farmářský trh, ani na svoji zahradu, abychom se najedli. Hrneme se raději do nejbližšího fastfoodu nebo zblajzneme to, co nám někde přijde první pod ruku. A s nápoji je to podobné, i tady dáváme obvykle přednost něčemu přeslazenému na úkor toho zdravého. A tak námi prochází k naší škodě i spousta dochucovadel, i umělých sladidel, i konzervantů, i soli a podobně. V důsledku svého nezdravého životního stylu pak tloustneme, stáváme se málo pohyblivými, trpíme civilizačními chorobami, a nakonec podléháme nemocem vyvolaným vysokým krevním tlakem, cholesterolem ucpávajícím naše cévy, nebo rakovině.

Jedinou možnou spásou by pak pro nás mohly být preventivní prohlídky u lékaře. Ale těm se raději vyhýbáme. Protože víme, co by nám doktoři řekli. A nepříznivé názory a rady neradi slýcháme. A tak si raději huntujeme zdraví. Až do doby, než nás tělo zradí, než s námi ztratí trpělivost. A až pak se odhodláme začít běhat po doktorech. A tam marně očekáváme, že se stane zázrak a lékaři nás dají do pořádku. Jenže nejsou žádné prášky, které by dokázaly dělat divy. A na to bychom neměli nikdy zapomínat. Dokud je ještě čas.