Proč cítíme bolest?

Téměř každý z nás ví, jaké to je cítit bolest. Je to pocit, kterému se snažíme vyhnout, a mnohdy si pÅ™ejeme, aby neexistovala. Ve skuteÄnosti se vÅ¡ak jedná o pouhé nervové signály, které nutí mozek, aby v nás daný pocit vyvolával. A jako takové je samozÅ™ejmÄ› jde i vypnout.

 

To je ostatnÄ› nÄ›co, co zažil snad každý z nás například u zubaÅ™e pÅ™i lokálním umrtvení. Zde se doÄasnÄ› pÅ™eruší nervové signály, které by jinak vysílaly bolest. ProÄ je ale nevypneme jednoduÅ¡e v celém tÄ›le? Taková možnost by pÅ™ece mohla existovat!

 

 

Pravdou vÅ¡ak je, že si jen málokdo uvÄ›domuje, jak moc je pro nás bolest důležitá, a jak nezbytná byla pÅ™i naÅ¡em pÅ™ežití. To ostatnÄ› můžeme vidÄ›t v tom, že naprosto stejné receptory má naprostá vÄ›tÅ¡ina živoÄichů – jedná se tedy o univerzálnÄ› výhodnou adaptaci.

 

Jedná se totiž o velmi úÄinný systém, jak jednak varovat pÅ™ed tím, že je s naším tÄ›lem nÄ›co Å¡patnÄ›, a také nás odrazovat od vÄ›cí, které by nám mohly potenciálnÄ› ublížit. Díky bolesti například víme, že se máme vyhnout otevÅ™enému ohni, a že říznutí Äi píchnutí ostrým pÅ™edmÄ›tem je nebezpeÄné.

 

 

Abychom si uvÄ›domili, jak moc nám bolest i dnes pomáhá, staÄí se jen podívat na lidi, kteří mají receptory bolesti z nÄ›jakého důvodu neaktivní, například proto, že se narodili bez nich. V takových případech mají tito lidé daleko více úrazů, a to i tÄ›ch vážnÄ›jších. AÄkoliv totiž dobÅ™e vÄ›dí, že nÄ›co je potenciálnÄ› nebezpeÄné, bez toho, že by cítili bolest, tato varování neberou tak vážnÄ›.

 

To samozÅ™ejmÄ› platí nejen u lidí, ale i u zvířat. Bolest je uÄí, Äemu se vyhnout a co naopak vyhledávat. Vlci například vÄ›dí, že parohy mohou být nebezpeÄné, a to právÄ› proto, že dostat jimi zásah rozhodnÄ› bolí. NauÄí se jim tak vyhýbat, což jim leckdy zachrání i život.

 

Bolest bychom tedy nemÄ›li považovat za nepřítele, ale naopak za pomocníka, který se nás snaží zachránit – a svou práci odvádí skuteÄnÄ› dobÅ™e.